DŘÍVĚJŠÍ ŽIVOT ZBLÍZKA

V nejjižnějším cípu Vogtlandska a zároveň v jižní části Saska, se nacházejí obě stanoviště Vogdlanských muzeí v přírodě (skanzenů) Landwüst a Eubabrunn des Vogtländischen Freilichtmuseums.

Region, hraničící s Bavorskem, pohořím Smrčiny a s Českem, oblastí dříve zvanou Egerland, je prastarou průchozí zemí. Z kláštera ve Waldsassenu přišli do této oblasti ve 12/13 století Cisterciáčtí mniši, a se svými znalostmi zemědělství a provozování mlýnů zúrodnili tuto oblast. Osadníci, přicházející z Horní Falce přes Egerland, přinesli své nářečí. Je jím jižněvogtlansko/severobavorské, kterým se zde hovoří.

Od začátku formovalo zemědělství krajinný ráz. Chudé, neúrodné půdy, drsné klima a malá zemědělská stavení určovaly selský život, tvrdá práce v rodinných a vesnických sdruženích, takový byl všední den. Čeští utečenci, prchající z náboženských důvodů, s sebou v 17 století přinesli své znalosti ze stavby hudebních nástrojů. To formovalo do budoucna tuto oblast a jejich obyvatele – také sedláci pracovali ve vedlejší činnosti v oblasti hudebních nástrojů.

Početné historické exponáty, svědci uplynulých století, dávají v obou Vogtlandských muzeích v přírodě (skanzenech) nahlédnout do života našich předků.  historických obytných a hospodářských budovách se návštěvníci seznámí s tím, jak vypadal běžný pracovní den, rodinný život, a s regionálními tradicemi v regionu.

Obě muzea jsou od sebe vzdálena jen 10 minut jízdy autem. Ale také pro turisty je okolí velice lákavé: rozmanitá turistická cesta přes Wernitzgrün spojuje Eubabrunn a Landwüst, a nabízí přitom mnohé půvabné výhledy na vogtlanskou středohorskou krajinu.

TĚŠÍME SE NA VAŠI NÁVŠTĚVU!